Agnes pomohla mně, teď to vracím, říká dobrovolnice Mf Dnes 20.9.2011



Každé úterý ve čtyři hodiny přijde s Agnes na dětskou psychiatrickou kliniku do Motola, lehne si s dětmi na koberec a ty se s Agnes mazlí, hladí ji, drbou, češou nebo si s ní povídají. Takhle to chodí už téměř tři roky.

Sedmačtyřicetiletá Pavla Nápravová je jednou z více než tří stovek dobrovolníků, kteří chodí dělat radost nemocným dětem i dospělým do motolské nemocnice. A Agnes je její pes.

Včera spolu přišli na sraz dobrovolníků pěti velkých pražských nemocnic do Žlutých lázní.

Dobrovolnictví jako životní cíl

Zatímco dnes Nápravová pomáhá druhým, ještě před čtyřmi lety byla na opačné straně - sama byla vážně nemocná.

A právě v té době si pořídila samojedku Agnes, která ji nenechávala na nemoc tolik myslet, chodily spolu na cvičák a Nápravová se tak zabavila. „Na srazu samojedů jsem se potkala s paní, která dělala canisterapii, a ta mě navedla na myšlenku, že bych s tím mohla začít také,“ popisuje Nápravová. Z novin se pak dozvěděla o lidech, kteří chodí pomáhat do Motola, a tak do nemocnice zavolala.

„Věřím, že se život točí v kruzích, nejdřív pomohli lékaři mně a já to teď zase prostřednictvím Agnes oplácím,“ říká dobrovolnice.

Podle ní stojí za každým dobrovolníkem nějaký příběh. „Člověk si na to normálně čas nenajde, pak se najednou zastaví a přehodnotí to,“ míní Nápravová.

V pomoci druhým se našla, objevila životní cíl a koníček, coby učitelka na kadeřnickém učilišti dokonce se studenty chodí pacienty střihat.

Nad otázkou, zda by tomu tak bylo i v případě, že by ji nemoc nepotkala, se dlouze zamyslí. „Mám ten syndrom pomáhat odjakživa, ale moje nemoc k tomu dost přispěla,“ přiznává. A nehodlá polevit ani teď, kdy se rozhodla studovat na Karlově univerzitě.

Často pomáhají lidé z byznysu

Stát se dobrovolníkem může prakticky kdokoliv a ani k tomu nepotřebuje mít psa. „S dětmi si chodí dobrovolníci hrát, dělají výtvarné aktivity, seniorům stačí lidský kontakt, přečíst jim noviny nebo knížku, vyvézt je ven,“ vyjmenovává Renata Vejdělková z Dobrovolnického centra FN Motol.

To při nemocnici funguje už dvanáct let a bylo prakticky prvním střediskem svého druhu při zdravotnickém zařízení. Během dlouholeté historie se v takzvané Pražské nemocniční pětce (pět pražských nemocnic, kde dobrovolníci pomáhají) vystřídalo více než tisíc lidí, kteří se rozhodli pomoci.

„Chodí sem zájemci všech věkových kategorií i povolání, jen muži chybějí. Mezi staršími se objevuje dost lidí z byznysu, vydělali dost peněz a ty je už neuspokojují, tady si prý teprve odpočinou a zastaví se,“ říká Vejdělková.

Normálně by si člověk na takovou pomoc asi čas nenašel.“ Pavla Nápravová dobrovolnice


paticka stranek